slovíčka: Danger de mort. /danžé d mor/ Nebezpečí smrti.
Poučen z předchozích nezdarů, věda, že vstávat budu muset v neděli velice brzo, šel jsem spát den předchozí již ve 12 hodin (večer). Škola pořádá několik zájezdů během semestru a jeden z nich je zadarmo. No, ono se řekne zadarmo. 
Ve skutečnosti nám hradí cestu, ale výlet, aby byl kompletní, musí se doplatit z kapsy vlastní.
Už jsem se zmínil o asiatech. Nechci je házet všechny sakumprásk do jednoho pytle, ale většina z nich nemá morálku a neustále chodí pozdě, při hodinách se někteří baví dosti nahlas, jako kdyby tam byli sami a myslím, že nemají moc úctu k vyučujícím. Už jen proto, že chodí pozdě do hodiny. Takže sraz v půl osmé ráno byl závazný hlavně pro nás neasiaty, ti poslední dorazili kolem 8h, což mě hned po ráno dosti vytočilo. Protože já se někdy nechám vytočit hrozně lehce a jindy, jindy zas ne. Cestou do Chamonix jsme se zastavili v městečku Albertville, které v něděli kolem půl desáté opravdu nežilo a první kavárníci teprve otvírali první kavárny. V útulné zahradě jsme orvali zbytky hroznů a dosnídali se tak. Náš průvodce Vincent zjistil, že situace na Mt. Blancu je dobrá a že přeje výletníkům. Po další hodině jízdy převážně v serpentinách jsme se dostali do města zimního sportu, kde řidič autobusu předstíral hledání 
parkoviště, ale nakonec zastavil u silnice a všichni jsme vyhupkali jen tak na chodník. Za pravé peníze jsme dostali falešné lístky, někteří, jako třeba i já, i příslib vrácení osmi euro a Vincent šel hromadně nakoupit jízdenky na lanovku. Lanovka zbudovaná v letech padesátých jede na horu l´Aiguille du midi, má dvě části, přičemž první končí v nějakých 
pomalu stoupat. I sebevětší zarputilci zemské tíže se odváží vstoupit. Problémem jsou pilíře, které lano podpírají. Při jejich přejetí se kabina lanovky totiž rozhoupá, a to ve výšce, třeba
Cílová stanice lanovky opravdu působní strašidelně, ještě strašidelněji než Batesův motel.
Po chvilkové slabosti způsobené výškovým rozdílem a řidčím vzduchem jsem se v doprovodu Nancy rozhodl prozkoumat celý vrchol hory, respektive 2 vrcholy. A první, co jsem hledal, byl výhled na majestátný Mont Blanc. Skoro pořád je v mracích, takže vidět jeho špičku je opravdu rarita. No, strávil jsem tam ve výšce asi 2 hodiny, ale vrchol jsem neviděl. Nutno říct, že pohled na něj byl nejhezčí hned po příjezdu, takže moje rozhodnutí: konečně mám lístek, honem rychle nahoru, bylo správné. Ač navlečen do 2 mikin (dole bylo
Tam nahoře spatří člověk různá individua. Japonky, které si horu spletly s módní přehlídkou, Pákystánce, kteří se rozhodli nafotit nahoře portfolio pro Květy. Všichni jsme cvakali a cvakali a věřili, že právě my máme tu nejlepší fotku.
Vypíchnul bych fotky: já na můstku, který spojuje dva vrcholy hory, ledovce, které se plazí dolů do údolí, Mont Blanc, úchvatné schodiště do horních pater stanoviště lanovky. Když jsem usoudil, že je čas jít dolů, vyzkoušel jsem ještě wc (i s teplou vodou), koupil jsem pohledy, které snad do konce týdne napíšu a pošlu, a byl připraven na sestup. Nakonec nebyl tak hrozný pro nikoho. Zbytek dne v Chamonix už byl jenom čekáním na Godota. Nerad jsem se loučil s tou výškou a záviděl jsem každému alpinistovi, který si mohl l´Aiguille du midi vyšlápnout sám. Začal jsem pochybovat, zda jsem schovný vyšplhat Mt. Blanc sám. Jak říkal Joe, je to jen o tom pocitu tam stanout. Pak se po minutě otočíte a jdete zpět. Ale o tom je většina hor. I když já dávám přednost těm, na jejichž vrcholu můžu pobýt aspoň půl hodiny a kochat se tou krásou, která je všude okolo. Z mého pohledu byl mnohem hezčí pátosobotní výlet s Nathem, kdy jsme si to pěkně oddřeli sami. No, ale nedejte 32 euro za výtah, který vás během půlhodiny přepraví o 3.000 metrů výš. Vy byste to vážně nedali?
Žádné komentáře:
Okomentovat