slovíčka: Demandez au chef qui s´appelle Vrána.. D´mandé ošef ki sapel Vrána. Zeptejte se vedoucího Vrány.
Nechci působit zmateně, nicméně poslední 3 dny byly na vyprávění velice chudé, chtěl jsem přistoupit k jakési sebe reflexi a zavzpomínat na historio a psát spíš o něčem jiném než o aktuálním dění, případně shrnovat. Ale vezmu to jinak. Během jednoho příspěvku shrnu 3 uplynulé dny, hezky chronologicky za sebou. Vzhledem k tomu, že mě zastihla „teta rýma“, je tento příspěvek věnovaný ji. One může za moji neaktivitu.
20-9-2009, neděle / den 16 / zbývá 90
Nedělní brzká hodina ranní, ulehnout do postele, nemoci téměř polykat a doufat v lepší ráno. Sotva jsem dobře usnul. Sotva. Protože sílící pálení v krku mě to moc neumožnilo. Nad ránem bylo jasno, že ze dne nic nebude. Venku počasí na draka, takže mi to zas tak moc nevadilo. Visící mraky nad Chartreuse se ne a ne zvednout, byly línější než já. Tlačily ten vzduch dolů a mě tlačilo na hrudníku. Zacuchaný do peřin jsem chvílemi stoupal pod hladinu a jen snídaně mě trochu nakopla. Den jsem strávil s laptopem na klíně, dostal jsem chuť na film. Stáhl jsem si The Hangover a ještě ten večer jsem se u toho moc dobře nasmál. Sice jsem zabředl do říše snů hodně pozdě, zato se mi spalo lépe, než včera.
21-9-2009, pondělí / den 17 / zbývá 89
Vstal jsem, nechal z platíčka vyklouznout poslední paralen, zabalil se do triček a nohavic, při polykání marmelády jsem nabyl pocitu, že je mi bídně a že se mi do školy nechce. Ale nebylo to na umření. Překonal jsem se, vyrazil na kole poměrně teplými ulicemi města směrem mezi krabice nejvyššího vědění. Ranní výuka jaksi proběhla, nepopotahoval jsem já, vydatně a skoro víc mě podpořila Loraine ze státu Colombus v USA - pak jsem hladový čekal na Nancy, která měla přijít za 5 minut, ale ani za 15 se neobjevila. Šli jsme s Gustavem na jídlo, snažil jsem se asi čtvrt hodiny co nejinteligentnějšíma smska Nancy vysvětlit, kudá má jít. Nenašla to a já dostal sprďáka. Já ti dám, takhle mě cepovat! Tak jsem na ní prděl. K obědu sakra velkej flák hovězího s hranolkama. Mňam. Výbornej krémík jako dezert. Odpoledne celkem fajn přednášky o historii umění a literatuře. Večer přesvědčen ulehnout do peří a nic nedělat. Měli jsme oslavit sladkých 24 let, ale protože pár lidí bylo na umření, Nancy to zrušila.
A večer se ozvala, v 9h u nástupní dráhy lanovky, jedeme to oslavit na Bastillu. I díky tomu jsem zjistil, že po 8h večer se nikde nedá koupit ani zbla alkoholu, dokonce i na benzínce, která byla otevřená bylo napsáno: Zákaz prodeje alkoholu mezi 6pm – 6am. Cestou jsem urval celkem hezkou kytku, čekal do 9.15h, házel si s kaštany, která místní děti asi vůbec nesbírají a pak jsem se té bandy dočkal. Přijelo 6 lidí, takže nás sedum se narvalo do bouličky pro 6 lidí a hurá vzhůru. Není o co stát. Ale nahoře nás přivítala celkem vlahá letní noc a famózní výhled na Greno. Cítil jsem se jako když přistávám letadlem. Ten pohled nikdy neomrzí a vydržel bych tam stát až do ráno, jen tak, tiše, přemýšlet si o životě. Určitě tam vytáhnu Moni a budeme civět na bílé kopečky Vercoru, pohoří Beladonne, opar nad městem a budou nást zábst nosíky. Tak si dáme s termosky čajíky a zahřejem se malíky. …takhle jsem si tam hezky uvažoval, popíjel pivko, pak vínko, dal jsem si trochu šňapsu. Pak jsme se zakecali, chvíli s oslavenkyní, chvíli s Joem, kterému jsem až na pošesté porozumněl to jeho kueš-ua, čímž myslel značku Quechua, což je dosti kvalitní outdoorová značka, která je tu fajn levná, s Estebanem jsem si užíval humoru, seznámil jsem se s Matyldou z Bordoaux a s Abdulem z Tunisu. Celkem v pohodě jsme to pak sešli dolu po schodech a já se pomalu loučil s tím úžasným pohledem, který mi nikdy nezevšední a vždycky bude chybět. Už teď si nedokáži představit, že se budu s Greno loučit. Moni, musíme být v Praze?
22-9-2009, úterý / den 18 / zbývá 88
Lepší, lepší, lepčí, hepčí…no, ještě to tam je. Běžné procesy vynechám, venku nic moc, mikina a jede se. Ještě rychle úkol u snídaně a frrrr.
Loraine pořád popotahuje, ale dneska ji budu poslouchat jenom hodinu a půl. Cecilia (učitelka) byla zase moc milá, dostali jsme nějaký úkoly a pak jsem se zavřel do studovny a četl si zajímavý článek nazvaný gottland, o knize polského spisovatele. Byla to recenze francouzského redaktora, celkově jsem moc nepochopil smysl, ale našel jsem si tam spoustu zajímavých slovíček, ze kterých mi v hlavě zůstalo slovo goutte, slza. Potkal jsem se s klukama, kteří museli Downtown pro knížky (po nás Cecilia naštěstí nevyžaduje koupit si knížku, dělá nám fotokopie, takže šetřím). Odpoledne nám ale doporučila učitelka tvarosloví koupit si výkladový slovník za 2 piva (fakt to tak řekla), čili za 8 euro. Asi rozumná investice.
Oběd byl porod, myslel jsem, že mi jebne, když jsem viděl tu frontu. Ale fakt to byla fronta na jídlo. Vystáli jsme ji, asi 20 minut, pak jsme jentaktak našli uvnitř místo, sdlábli to, vystáli frontu na vrácení zbytků a hurá do hodiny.
Po škole jsem se už těšil na telefonát s Moný, který nám trval asi půl hodiny, loučili jsme se. Jj, holka zítra jede. Někdo poletí na dovolenou. Tak ať ti to tam chutná, držím palce a hlavně piš, ať vím, že tě nedostal krokodýl, nebo fosa. Až poletíš kolem, zamávej, budu se těšit.
Vzal jsem si pár obrázků, tak je dneska přikládám jako bonus.
…můžeš mi prostřelit srdce, můžeš mě nechat na dešti, ale tvý voči mě k zemi nikdy nedostanou. (lucie / kočky-žáby).
Boeuf (1), Viande haché (2)
Žádné komentáře:
Okomentovat