sobota 19. září 2009

Tahle je sakra krátká, ale příště přidám i vobrázky

18-9-2009/ den 14  / zbývá 92

slovíčka: le goule de bois (l gul d boa) - kocovina

Příšerné probouzení. 7hodina ranní, v hlavě včeličky, jedny sosaly víno, druhé pivo. Blackout. Kde mám kytaru, ok, je v koutě, zaplaťpánbůh. Obligatorní kontrola peněženky. Super, nic jsem neutratil. Ale měl jsem dvě piva. Aha, no, zjistím, komu je dlužím. Nebo možná nedlužím, protože jsem investoval do dvou lahví vína. 

Moc hezky mi to připomnělo první pařbu v Ostravě v Kofole. Nevím, kdo kupoval ty tequily, které normálně nepiju. Ale vím, že po 3 jsem si říkal, že je to docela chutné, že se to dá pít i bez toho pomeranče a skořice. Pak matná vzpomínka na záchod, dlouho dlouho nic. Vzbudil jsem se tenkrát na konečné tramvaje, nevěda, kde jsem, kolem jenom závěje sněhu. Jo jo. Stodolní. A to že mě tenkrát nabízela cikánka službu orální za 200 Kč a po mém neustálém odmítání slevila na padesát…Jo jo. Stodolní.

Probudila mě dobrá snídaně s marmeládou, probudilo mě kolo, na kterém jsem musel dojet do školy, neprobudily mne dvě hodiny ve škole, při kterých jsem neusínal, ale soustředil jsem se hůř. Po hodině jsme ještě sedli s kolegou z číny (to není restaurace, ale země) a připravovali jsem rozhovor na pondělí. Do toho jsem kecali s Amíkama, co večer a tak, přišel Nath a domlouvali jsme procházku na odpoledne. Utekl jsem jen tak tak a vzpomněl si, že ten den je možné potkat se s učiteli s vlatní země.

Hledal jsem celkem dlouho, ale pak jsem v kamrlíku našel znuděnou mladou holku, která si četla nějaký časopis, asi bravíčko. Nesměle jsem řekl dobrý den a ten její úsměv byl tak báječný. A pak můj. Dozvěděl jsem se pár zajímavých věcí, jako že se tu lidé scházejí (Češi), tak jednou do měsíce je nějaká česká party. A ta poslední byla zrovna včera. No, já byl taky na párty, takže až zas tak moc mi to nemrzelo.

Ale bylo čtvrt na jednu a já musel fakt letět, protože v 1h byl sraz pod Bastillou a nechtěl jsem přijít pozdě. Nath napsal, že má půlhodky skluz, to mi vyhovovalo. Stihl jsem doma ohřát fazole v rajčatech, přidat k tomu kousek salámu a bezvadná večeře byla na světě. V půl 2 jsem stál kde stát jsem měl. Nahoru na Bastillu vede cesta, která je nejkratší a jsou to samé schody. Byla to makačka, navíc s mravencema v hlavě. Pil jsem jak o život, nahoře jsem doplnil lahve a zařekl jsem se, že to musím dát, že nejsem sralbotka. Nath je 21letý klučina, který má baterky silnější než já a docela mě hnal. Občas jsem ho zpomalil, po 8 km jsem mu řekl, že potřebuji nachvíli vysadit a místo francouzsky se bavit alespoň chvíli anglicky. Nevadilo mu to a vydržel to se mnou až nazpět do města. Cesta na pevnost St. Eylard (kde jsem byl tenkrát na kole), je pěšky kratší ale drsnější, stoupání je hodně příkré. Po 4h jsme stanuli nahoře, vybalili bagety, sýry, salámy, vokurku. To byla mňamka, s výhledem na Greno.

Zpět mě hnala touha usednout co nejdřív na záchod, která se každým krokem zvětšovala, ale nakonec mě zůstala až domů.

Už se stmívalo, když jsme přišli mezi lidi. Po zušlechtění mého já jsme s Darrellem šli do města a já se dozvěděl spoustu zajímavých věcí ze včerejšího večera. Nicméně pořád to nemůže frčet, což se stalo právě v pátek. Po 2 pivech, jedno bratru za 4 eura, nás někdo začal hnád do jinýho klubu, kde to stálo za prd a proto jsme byli doma už ve 2 hodiny.

Ale během večera jsem poznal zvláštní dívku, zjistil mnoho z jejího života. Vzpomněl jsem si na hezkou pověst z křivoklátských komnat. Žila byla jedna princezna, komtesa…nevím a ta měla tak bílou pleť, že když pila červené víno, bylo vidět, jak jí protéká krkem..ale o tom jindy. Ted letím do kina se svým novým kamarádem z Asie. Vím, čím to je, moje holka je z Asie, čekám až nás někdo zabije, že já jsem z Prahy, a vona ne (chinaski).

Žádné komentáře:

Okomentovat