23-9-2009, středa / den 19 / zbývá 87
slovíčka: Marcel, tout content, s´est mis á chanter. Marcel, tu kontã, se misá šanté. Marcel, celý spokojený, se dal do zpívání.
Uprostřed týdne jsem se loučil s Moni, která letí na dovolenou. Vypustil jsem se z peřin, abych oživil své hp a poslal jí poslední pozdravy. Holka statečná má odlet v 11.20 a ještě v 9.30 jsme si volali (k ní do kanceláře). Myslím, že kolem 10.15 vyrazila přes stodůlky pro bágl a pak na letiště. Bylo to na poslední chvíli, jako když jsme poprvé vyráželi do Athén a 2 hodiny před startem letadla jsme začali vyrážet z domova s tím, že máme spoustu času. Tenkrát se čekalo jen na nás. Tak ted nezbývá než jen čekat na jakoukoliv zprávu od ní, že žije. Středeční rána jsou delší, škola začíná od půl jedenáctý, dovolit jsem si to mohl. Je super, že rýma se snad dala na ústup. I když znáte to, pořád má člověk v hrdle pořád nějakej bordel, kterej musí jít ven. Oběd jsem absolvoval se třemi dívkami z US, já, téměř jako jejich otec jsem převzal na tu půlhodinku patronaci nad nimi. Dali jsme si rybu s čočkou a mrkví. Pochutnal jsem si, snědl jsem všechno, pak jsem si vzal ještě nášup z Rebečina talíře, jenom mě mrzelo, že už jsem do sebe nemohl dostat víc, protože Sára zjistila, že nemá ráda tenhle typ ryby a ani mrkev jí nechutnala.
Jako soudek jsem vypadl z kantýny a s děvčaty se odvalil na přednášku o francouzské historii.
Ještě jsem se na chvíli zapovídal s Nathem a pak si sedl k partě. Po škole jsem hodil kolo domů a naplánoval si procházku po městě s Darrellem. Prošli jsme pár obchodů, jali se hledat nějakou restauraci na gálbík a nakonec jsme skončili v Quicku (obdoba Meka), kde jsme vystáli asi 10minutovou frontu (byli jsme 3tí) a po najedení jsme si to brouzdali domů.
Středa byla nevinná a voněla po kobližkách. Měl jsem ústa plná slin a v duši splýn.
Žádné komentáře:
Okomentovat