neděle 20. září 2009

Sladkých 18 nebo 23 let, co na tom záleží

10-9-2009, sobota / den 15  / zbývá 91        

slovíčka: Il n´est pire eau que l´eau qui dort. (Il ne pir o k lo ki dor). Tichá voda břehy mele.

Málo píšu o Monice a asi má pravdu. Mluvili jsme spolu, ráno v neděli, po týdnu? Asi. Není mi moc do zpěvu, ani mi není moc dobře. Už sobota, o které budu psát, se nesla ve znamení: Aleš není v příliš dobré fyzické kondici. Po ne tak dobrém večírku jako ve čtvrtek jsme v pátek zakončili dřív, ale možná protože jsem si ten večer hodně povídal, hodně křičel, aby mi bylo rozumnět, možná právě proto moje hlasivky oslabily, nebo to ani nebyly hlasivky, ale opravdu jsem chytil bacila do krku. Od rána mi nebylo dobře a rozmýšlel jsem se, zda vyrazím odpoledne do Lumbinu, vzdáleného asi 30 km od Greno tak, jak jsem se domluvil s Joem a posléze i s Nathalianem. Po vydatné snídani, která se konala ve 12h, protože jsem vstával opravdu pozdě, jsem se rozhodl, že do toho půjdu.Tělo je mladé a mělo by něco vydržet. Cesta mi trvala asi 2 hodiny a na jejím konci čekalo tisíce lidí, kteří se přišli podívat na blázny, kteří skákali ze skály, někteří oblečeni do bizarních převleků, jiní těsně před dopadem nabrali ohromnou rychlost aby pak v sekundě zastavili na místě. Úžasné. Nicméně ani Joe, ani Nath se mi neozvali a já neměl chuť jim volat a doprošovat se.

Už před příjezdem jsem viděl mraky lidí, tísníce se na louce, kde byla i miliarda příživníků, kteří prodávali teplé pívo, studené párky, ale i super spoustu aktivit, které byly připravené pro děti: šermování, zeď na graffitty, tenis, lepení letadýlek, výstava vrtulníků, byla tam i stíhačka. Mě nejvíce zaujaly dvě kapely, převážně dechové. První, hodně bizarní Pink it black pak druhá, kterou jsem si navideoval. Hráli většinou k pochodu a měli kolem sebe hlouček lidí. Všude vonělo jídlo, kupily se odpadky, děti se smály a plakaly, babičky zářili štěstím, dědečkové měli na očích přilepeny triedry a dalekohledy, pučel tu čirý byzmys. Nakonec mě ani tak skokani nezaujali, ale udělal jsem si příjemnou hodinku mimo kolo a mimo Greno. Před 6h jsem stanul zpět v Greno, stihl jsem si uvařit kávu, zasedl jsem ke klávesnici a zapsal jsem pár řádek za pátek. Na 8.15h jsem dostal pozvání do kina, od nového asijského kamaráda. Přijal jsem s radostí a šli jsme shlédnout District 9. Naposledy mě dostal film Hangover (Pařba v Las Vegas), kdy jsem se celý film smál a smál. Až mě břicho bolelo. U District 9 jsem zase celý film seděl jako zařezaný do sedačky a i přesto, že jsem nerozumněl asi polovině z toho, co herci francouzky říkali, hezky jsem se „bavil“. Doporučuji alespoň shlédnou trailler, pro představu. Vyčerpaný filmem jsem navrhl pěší chůzi do hospůdky, kde už na nás čekala pěkně vypečená formace: Darrell s Nancy a již hodně opitou Cristinou. Představil jsem jim Andreua, dali jsme pivka (já dvě, na víc jsem neměl a mít nechtěl), zase jsme se přesunuli do „jiného klubu/tanečního“, kde to bylo o něco lepší, než včera, ale protože mě opravdu nebylo dobře, asi po hodině jsem oznámil odchod. Odešli jsme všichni. DJ stál za prd a jeho mix techna RnB a ploužáků byl děsný. Zlatej Rico v Radosti. Protože tohle by si Rico na triko nevzal.

Poměrně krátký den nebyl až zas tak hektický, ale udadl jsem do sladkého bezvědomí natotata. Zmínil jsem se, že málo píšu o Monice. Ale holka, vždyť já tu na tebe myslím minimálně jednou denně. Nejmíň. A to že jsi mi ustálila Horneta, na kterého máš zpola právo, zatím, to je moc dobrá zpráva, a díky za ní i za ten skutek. A vytočit jí na víc než 5tis otáček, to je mazec, co? já jsem ti to říkal. Prostě to jenom víc řve. Musím pokračovat v tomhle pivním maratonu, protože tě chci vzít do nějaké dobré hospůdky, až si pro mě za těch 91 den přijedeš. A nebo to uděláme stylově. Z útesu. S bagetou a spoustou sýrů a klobásek a cokoliv co si budeš přát. Jenom ať tě prosím tě na tom Madagaskaru něco nesežere.

Krátí se ti to holka, ještě se dvakrát vyspíš doma a tradááá.

Jsou ženy, o kterých musíte mluvit, aby jejich sláva a krása neupadla a jsou ženy, o kterých to víte, stačí jenom pohled. Mě stačil jenom pohled, už tenkrát, když mi bylo 18 a opustil jsem Rakovník, abych vědomosti získal. Sladkých 18 let.

Ale vězte, že i ve 23 letech můžete být krásná mladá malá inteligentní dívka, která čeká na toho pravého prince. Opravdu jsem se musel zeptat…are you still virgin? A co myslíte…měla ho tam? Neměla. No, a pak aby se v tom čert vyznal.

Trochu oplzlých vtipů neuškodí, mě jsou celkem vlastní, a to znamená, že jsem se ani tady k lepšímu nezměnil. Jenom tady strádám. Po 14 dnech jsem se dostal ze své normální váhy kolem 80 kilo někam na 77 celých něco. Což ve mně evokuje, že mám opravdu hlad, tak jdu něco spolknout. A myšlenka dne? Ta je výš a končila slovy Stačí jenom pohled.


Žádné komentáře:

Okomentovat