9-9-2009/ den čtvrtý / zbývá 102
fráze: Avez-vous la toilette turquée ou normale? (Avevu la toalet turké ú normal). Máte záchod turecký, nebo normální?
"tak mi začala škola, paní Marzocchiová“, řekl jsem jedno velmi pozdní odpoledne v bytě kdesi v horách sladké Francie, ve čtvrti 
a spláchl jsem to jogurtem s domácí marmoškou. Zase jsem si vzpomněl na mojí milou Báru, která se mě ujala při výuce francouzského jazyka jako první. Když mi poprvé řekla, jak se vyslovuje slovo jogurt v jazyce francouzském, smál jsem se asi 5 minut a nemohl jsem přestat. Zkuste říct takové to úplně normální jau, jako když se píchnete špendlíkem a ještě k tomu přidejte „královské errr“ tedy to ráčkovací R. A máte z toho rázem Jaur. No, vypadá to skoro jako Jar s „u“ navíc. :) Člověk si uvědomí spoustu věcí, až když je vidí.
Úterý bylo vlastně celkem super, a to hned z několika důvodů. Prvním z nich bylo, že jsem vysvětloval výhody bydlení v bytě u někoho, naproti výhodám bydlení v rezidenci (něco jako kolej). Začal jsem tím, že tu mám víc místa, že včetně svého vlastního pokoje můžu sdílet i obývák s telkou, když nemám něco na vaření, tak se prostě přihlásím a sdělím, že si to „vypůjčím“ a kromě toho se dostanu mezi cizí lidí, které zná Michele (jako p. Galabru s Yoko Ono, nebo jejího syna a děti), kteří dají něco k dobru, případně k jídlu – chi chi. A pak se taky paní domácí občas urve, dostane záchvat šílenství a pozve jednou na zmrzlinu, jednou na místní specialitu…ale k tomu se ještě dostanu.
Výhody bydlení jsem vysvětlovatl, protože jsem se konečně začal seznamovat. První byla dáma - až z Brazílie. V jádru jsem plachý, takže jsem si sedl do lavice vedle ní, řekli jsme si bonjour a než se profesorka rozhovořila, říkal jsem si: zeptej se jí, odkud je…ta bude z Evropy, jako ty, jako ty. A nebyla. A nezeptal jsem se. Prostě jsem plachý. Takže jsem civěl jak puk na katedru a slyším tiché: a quel pays as-tu? čili ty jsi odkud? chvíli jsem něco plácal, pak ze mě vypadlo, že z Čech a jestli ví, kde to je. No, věděla. A připadal jsem si jak hlupák, že jsem se na to zeptal. Sice jsme si nestihli vyměnit jména, ale brazilku prostě jen tak nepřehlédnete. Navíc, když nevypadá jako typická brazilka, ale spíš jako – no nevim.
Taky jsem navštívil školní záchody, byl to pro mě zážitek velmi silný, takže těch pár dnešních fotek je odsud. Na ty šlapací jsem si netroufl, ty pisiárové jsou v igelitu... co dělat. A aula je super. Chtěl bych se živit jako otvírač/zavírač oken miniaturních šířek.
Pravda, chtěl jsem dodat něco chytrého, ale nakonec jsem se zvedl a odešel. V 17.30h byla na plánu malá párty na uvítání studentů, která spočívala v tom, že v patiu školy byly dva stoly s brambůrkama, tyčinkama, ale hlavně pitím, které se nazývá Kir. Ten už jsem ochutnal s Yoko Ono, ale teď jsem si to teprve zapamatoval. Kir je jednoduše likér s černého rybízu dolitý bílým vínem. Asi tak 1:5 mixáž. Po přednášce jsem všichni vtrhli do patia, byli jsme vyzváni čekat asi 5 minut, takže jsem tam dřepěl na židli jak Pú bez prasátka a sledoval partičky amíků, jak se spolu vesele baví. Přemýšlel jsem, že kdybych tam byl s Moni, vtipně bychom je sledovali a vymýšleli bejkárny, o čem asi tak mluví. A pak bych vzal šmahem ty kelímky s Kirem. Udělal jsem tak po povelu „můžete“. Prodral jsem se ke kelímkům, vzal jeden a bloumal patiem. Náhoda tomu chtěla, opodál stál krásný, zdravý, šarmatní mladík v bílém tričku, který se mi líbil. Postavil jsem se k němu čelem a smyslným vokálem jsem k němu promluvil: také studuješ na této škole, cizinče?
někdy mám prostě fantazii bujnější než vlastní vzpomínky, no. Ale abych to uvedl na pravou míru. Stejně tak, jako ženská dokáže ocenit hezkou ženskou, což nám chlapům připadá samozřejmé, protože asi 98,8% chlapů prostě miluje pohled na dvě kamarádící se děvy, i tak dokáže chlap ocenit sympatického chlapa. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Abych to nerozmazával...
Jen tak jsme na sebe koukli, řekli Bonjour a já hned zhurta začal anglicky a on že je z Walesu a je se jmenuje Joe a měl tam 2 kámoše, Esteva z Mexika a ještě jednu holku Dutchku, čili bludnou Holanďanku.
A s nimi jsem vypil další kelímek Kiru, hezky jsem pokecali právě o rozdílech mezi rezidencí a Michele. To jsem ještě netušil, že další výhoda na mne teprve čeká.
Opustil jsem školu na kole, protože jsem tam na něm i přijel, takže jet zpátky tramvají by nebylo úplně ono. Jen jsem si zapomněl dát na šlapky šlapky. // Profesionálnější cyklisté (běžní odpustí) mají místo šlapek „šlapky“, které jsou uzpůsobené na zacvaknutí boty tzv. SPD systémem. (Shimano se do toho obulo už v roce ´90). A když nemáte zrovna ty boty, které se dají zacvaknout, můžete si pořídit nástavce, které vytvoří iluzi šlapky. //
Doma na mě už čekala vůně brambor přelitých smetanou a malý Benjamin (fr. vyslovuj benžamã) /to „a“ s vlnovkou se čte nosem, jako když chcete říct án, ale na poslední chvíli to „n“ neřeknete). Tentokrát ho babička přemluvila, pozdravil mě a dal mi i bisous. Za což jsem mu musel dát bisous i já :/. Je mu 6 let.
A paní domácí mi nabídla Gratinée du Dauphinais (gratiné du dofiné). Což jsou brambory zalité tou smetanou s vajíčkem, ve kterém se rozmíchá strouhaný eidam. Lidi, to bylo žrádlo. S bagetou, mohl jsem dostat i kousek šunky, ale odmítl jsem. Já měl hlad jako vlk, takže když byl nášup, hlásil jsem se jako první. Abych nebyl škrob, otevřel jsem víno, které jsem koupil: Chateau Les Vergnes (zní to honosně, ale stálo v přepočtu jen asi 80 kč), víno výborné, hodně ovocné, bílé. Zastávám zásadu, že jakékoliv víno koupené ve Francii (může být i české, třeba Hradní svíce), je prostě úžasné. //jo, škola nám nabídla program incentiv, neboli výletů, zadarmo nebo za pakatel. Zadarmo jsem se zapsal na výlet na Mt. Blanc, za pakatel asi navštívím místní pivovárek, což je mi víc než vlastní no a ze větší pakatel pak ochutnávku vín. I s malým gáblíkem..
Pojedli jsme, popili jsme, dobrý čas jsme spolu měli, jal jsem se jít na kutě. Suma sumárum, konečně jsem začal žít školou, Michele se trochu otrkala, možná i proto, že jsem konečně vyndal Emu (mojí kejtru) z obalu a zahrál Michele Kryla, o kterém od mého příjezdu mluví; že já jsem z Čech a ona že zná Kryla, jeho tvorbu, že ho dokonce potkala, má autogram atd atd. Dal jsem Anděla, přidal jsem Bratříčku nevzlykej, bez kejtry jsem pak dal Král na koni jel. Získal jsem si ji. Myslím.
Žádné komentáře:
Okomentovat