24-9-2009, čtvrtek / den 20 / zbývá 86
slovíčka: Je me couche á onze heures. ž m kušé a onzér. Chodím spát v 11h.
Čekal jsem od rána, až pípne telefon a tam bude stát: Tak jsem přistála, jsem v pořádku. Ale nic. Dočkal jsem se až večer po návratu z města. Doslova tam stojí. „Všechno je tu červený a krásně voní, průvodce super, jsem nadšená a natěšená. Jdu všechno ochutnat…“ a pak ještě pár soukromých věcí, které jsou jenom pro má ouška. Oddechnul jsem si. Večer jsem se dozvěděl, když jsem hodnotili Greno, že je tu pár lidí, kteří si dosti stýskají po domově, převážně ti mladí, kteří tam mají lásky, babičky. Já nic. Já se začínám bát dne, kdy budu muset Greno opustit. Je spousta věcí, které mi tu chybí, chybí mi tu Moni, pár dobrých kamarádů, ale ta naše malinká země uprostřed Evropy mi zatím nechybí. Asi proto, že jsem tady zatím nemusel navštěvovat úřady, policii, doktory. Je to jako na dětském táboře. Všechny starosti hodíte za hlavu a staráte se jenom o peníze, jídlo, pití, zábavu, školu.
Jak středa tak i čtvrtek byly krásné dny, slunečné, teplé, takové dni, kdy se vám nechce být doma.
Potkal jsem se na obědě s klukama, šli jsme na ekonomii, pak už jen sám jsem dorazil na politiku, ještě jsem před tím s Nathem stihl pořešit pátečně/sobotní výlet do hor (takže zítra přátelé žádný příspěvek).
Večer jsem původně chtěl jít s Marianou někam na skleničku, ale asi si to rozmyslela. Večer nám škola připravila partičku pétanque i s přípitkem: národní pití Pastis.
Hrálo se na parkovišti za školou, bylo nás asi 20 lidí, hráli jsme po třech, přidala se k nám s Nathem holčina (náhodou taky z Kanady, jako Nath) a skončili jsme jako poslední, což bylo fajn, protože ke konci už to byla celkem nuda a my mohli vypadnout.
Ale dali jsem asi každý dva kalíšky (pastis se nalévá po trošce a dolévá se vodou), snědli jsme něco brambůrek, já vypil tři plechovky limonád a pak očůrával zdi školy, protože škola a záchody už byly zavřené. Darrell se mi svěřil, že kdybych zjistil, že se na mě Nath dívá „mile“, že mu musím dát vědět, a že příště vyrazí s námi i přes to, že není bůhví jaký chodec.
Ze školy jsem zamířil do centra, kde Darrell s Nancy večeřeli u francouzského číňana, dal jsem si s nimi gáblík, dojídal jejich porce a ted je mi z toho všeho přejídání těžko. Asi se mi nebude lehce spát. Ani pomalá procházka z centra domů mi nepomohla.
Zítra na novo od 8.30, takže dobrou noc děti, dobrou noc strýčku Fido a nechte si zdát nějakou kulišárnu. Třeba o fosách.
Žádné komentáře:
Okomentovat