Bez karafiátů a slziček.

8-9-2009/ den třetí  / zbývá 103

fráze: ouvert a Mardi de Samedi. (uvér a márdi d samdi) Otevřeno od úterý do soboty.  …vhodné při návštěvě památek

Vzpomenete si ještě, jaké to bylo chodit pravidelně, 5 dní v týdnu do školy? Samozřejmě, dle bydliště, jsme vstávali tak, aby to v 8h ráno mohlo začít. Na tenhle rituál jsem už docela zapomněl. Naštěstí se tady začíná v 8:30, bydlím 20 minut od školy, takže mi stačí v 8h vyjít ze dveří, hupky dupky na tramvaj a pak už se jenom vézt (a sledovat, zda někdo v té tramvaji je revizor nebo ne). Málem bych si koupil lístek, ale zrovna přijela souprava a než bych to v tom fofru stihl rozlouskat, byla by pryč. Tak jsem to risknul / a pak i nazpátek, protože jsem zjistil, že sleva je jen pro studenty do 26let. Tak jsem začal přemýšlet, proč jsem se neudělal papírově mladším. Všechno info, které jsem poskytl, je nepodloženo, nic jsem nemusel dokladovat. Zde má rada číslo jedna, pro nás nad 6 a dvacet to může být vcelku užitečné, se alespoň v zahraničí omladit. Plyne z toho, že další dni zkusím cestu na kole. Odhaduji to na 20 minut.

Školní mumraj se podobal tomu, kdy jdou na seč prvňáčci. Jen ty kytičky a slzičky jsem tu postrádal. Čekajíce v jedné malé třídě, asi 300 studentů se tam tak nějak stále prolínalo, do toho hovořil pán francouzsky a vyvolával nás: vy půjdete na ústní testy, ve se přesunete na písemné. Po společném poslechu v aule (skoro jako v Ústí v CIKSu v nemocnici) jsem šel na ústní, kde jsem ze sebe vysoukal cosi nesrozumitelného, postarší profesorka se usmála a zřejmě si pomyslela „no, to bude práce“. A to bylo vše. Ještě jsem asi 2h bloumal po campusu, ale našel jsem jen boudu-budku, která vás sama vyfotí: což bylo dobře, páč jsem ji hledal. Bez fotek bych nemohl být řádný student. Kvalita fotek hrozná, zřejmě tam mají 1mpx foťák, který mačká malý japonec/brigádník. Ale od 7.9. jsem řádným studentem CUEF Stendhal Universitat de Grenoble.

Ve tři jsem začal přemýšlet, co s načatým dnem, je tady zatím opravdu nádherně, a dnes bylo k 30°C určitě. Člověk může jet téměř kamkoliv, všechno je tu zatím nové.

Z okna civím na zelenou horu, v mapě vedla cestička do blízké vesničky Sappey, takže to bylo jasné. Tušil jsem, že to bude do kopce, ale považte. Konečný výsledek z mého tachometru. Do kopce: 17 km, 2h05min. Z kopce: 15km, 20min. Nejvyšší dosažená rychlost 70,2 km/h.Pokořil jsem tím dva osobní rekordy: ten rychlostní a pak ten v nejdelším sjezdu. Bylo mi tenkrát 17 let, když nás vyvezli na nějakou horu nad Insbruckem a jenom jsme dolu brzdili. Tady to bylo mnohem sladší o ten výšlap.

Na kopci mě čekala pevnost Fort du Saint Eylard, bohužel v pondělí zavřená. Ale když se 5 km před cílem těšíte na jídlo, je vám vše ostatní jedno. Zasedl jsem ve výšce 1300 m nad mořem na okraj skály (mimochedem, Grenoble se nachází v průměrné výšce 212 m, spočtěte si to převýšení sami), kochal se nádherným pohledem na podvečerní Greno a tláskal se bagetou. Fotky to úplně nedokreslují, ale večeřel bych takhle klidně každý den. (mít tady svou motorku). Btw: miluju google, jejich mapy, wikipedia atd. Vim, kde jsem, jak vysoko, proč…

Dolu to byl sešup, s úsměvem jsem zdravil ty, kteří funěli nahoru, chvíli jsem to pouštěl, chvíli brzdil a v 8h jsem byl doma.

Večer jsme s Michele koukali na dokument o 11. září (inu, blíží se to), záběry sesbírané ze všech možných kamer. Hlavně díky tomu hororoidnímu zvuku to bylo dost drásající. Moc pěkný. S francouzským dabingem lehce úsměvný, ale pěkný.

Zítra hurá na 13h do školy, kdy budu vědět, v jaké jsem skupině a jaký bude můj rozvrh.

Myšlenku dne dneska nemám, tak jen připomínám, že někdy jsme schopni udržet jenom jenoho Mirka, zvlášť mi chlapi, tak k nám ženy buďte vstřícné a trpělivé.