slovíčka: Si je comprends toutes les mots, que tu me dis. /si ž koprá tů le mo, k tu m dy) Kéž bych rozumněl všem slovům, která mi říkáš.
W.o.w. Tak celý týden jsem ještě nehodnotil. Ale proč ne. A proč ne dnes, když moje sestra slaví své 26 narozeniny. První, jako mladá paní Růžičková. Nacpaná z restaurace U Lípy, kde včera nejspíš slavila.
Hory okolo města tada pokryla ledová tříšť, jako když posypete vánočku cukrem. V pondělí večer začalo pršet a ráno mě přivítalo s touhle bílou nádherou. No jo, zatím co tady dole padala voda, nahoře padal sníh. Ale ráno bylo sucho, takže jsem mohl do školy klidně na kole.
V úterý… večer jsem se šel podívat na kurzy tance, které tady vede jeden Čech. Zhruba jsem věděl, kde to je, ale poté, co jsem přijel na místo, jsem koukal jako žába z nudlí. Ocitl jsem se v rezidenci, kde je spousta studentů, mají tady jídelnu…a v jednom přístavku se konají diskotéky, konzerty a na špinavých dlaždičkách i tanec (standard, latina). Měl jsem pocit, že Vráťa, který kurzy vede, je trochu vyšinutý a můj pocit se mi potvrdil. Ale vést kurzy zvládá dobře, i když bez partnerky, což je škoda. Pánové zadejte se, tak jsem se zadal, představil a snažil se vysvětlit partnerce, jak dělat kroky do waltzu. Mám sice omlácená kolena, ale ona taky. Všeho všudy jsem si zatančil s třemi Francouzskami a jednou Polkou a pak už jsem svištěl na kole dolů z kopce domů.
Středa… byla dnem mezinárodní kuchyně. Dopoledne jsem nakoupil, utíkal do školy, předtím se rozloučil s Michele, která zrovna odjížděla do nemocnice. Odpoledne se vrátil do prázného bytu, začal péct lívance a znovu jsem provoněl byt skořicí. Tentokrát jsem zainvestoval i do cukru, takže lívance dostaly ten správný karamelový nádech. No a večer, zabalen do kapucy, jsem nasedl na tramvaj a fííí ke škole. S Darrellem jsme čekali na Nancy a číňana, kteří měli jen 15 minutové zpoždění. Když jsme našli místo zvané Condillac, už tam bylo téměř plno, ale z pohledu celého večera tam byla teprve polovina lidí. Bohužel, neměl jsem hlad. Ale našlo se spousta lidí, kteří nechtěli vařit, tak přinesli pití. Začal jsem plechovkou Hoegaardenu, pak jsem otevřel litrovou lahev Leffe, tu jsem si nalil dvakrát do pidi kelímku, pak Hana přišla s tím, že je k mání Guiness, to jsem si vzal další plechovku (a zjistil, že Guinness není můj kamarád) a pak došlo pivo, tak jsem si dal německý salát (něco jako buřty s cibulí a navíc ještě tvrdý sýr) a na závěr jsme smíchali víno, kolu a sangrii a pak se to dalo pít. Nebo si myslíte, že někdo koupí víno dražší než 2 eura na takovouhle akci? Utli nám to v 11 a šlo se domů.
Čtvtek… jsem slíbil Darrellovi pivko, předtím jsme se sešli v rezidenci a dali jsme společnou večeři, tentokrát jsem vařil já a ty lazaně byly moc dobrý. Ani na dezert jsem nezapomněl. Pak jsme koukali na Disneyovku, Darrell při ní usnul a pak mě i Nancy tvrdil, že nespal…no. Utekli jsme kolem 10h a už v 11h jsme byli v Couche Tard, kde jsme dali dvě pivka za výbornou happy hour cenu a ve 12h už jsem byl doma.
Pátek…to jsem zjistil, že v Grenoblu jsou revizoři a že jsou drsní. Asi měli den. Nastoupil jsem na zastávce a hned na další začali rychle vystupovat 3 mladíci a mě se zdálo, že ti dva týpci, co nastoupili, nejsou jen tak nějací hochštapleři. Nebyli. Měli kolty proklatě nízko. Uf, unikl jsem jen tak tak. Na 10h jsem měl sraz s Nathem, zítra slaví 22 let, tak jsme to chtěli oslavit hned z čerstva. Na zastávce, kde jsem na něj čekal, čekalo 12! revizorů. Když přijela tramvaj, ke všem 4 dveřím se vmáčklo po 3 revizorech a ven se nedostala ani myš bez jízdenky. Když všichni vystoupili, 12 revizorů nastoupilo dovnitř a tramvaj se rozjela. Otřesné. Nechtěl bych být vevnitř ani omylem.
Nath mě a Bena dovedl do podkrovního bytu poblíž, všude tma a éterem se neslo …bonne aniversaire…bonne aniversaire.. a ve tmě svítil jen dort se svíčkami. Působivé. Tenhle „natzlíček“ je jako magnet na ženský. Bylo jich tam asi 12, jako revizorů, a všechny tyhle 20letý francouzky se culily, smály, už trochu připité vínem se jedna po druhé představily a pak na sebe křičely, ale hlavně se neustále fotily. S tou, či onou, s tím či s nimi. Proboha, co by tak dělaly před 5 lety, kdy byl digi-foťák výsadou pouze bohatých a majetných. Dnes měla každá svůj a předháněli se, která udělá víc fotek. Dostal jsem se k jedné galerii z toho večera…to není jako když já stáhnu fotky, vyberu nejlepší, ještě je poupravím, ořežu, dobarvím a nahraju. Ne, to bylo. Hurá, 250 fotek z večera, šup tam s nimi. Asi 30 jich je dobrých, myslím. Ale pokecali jsme s Benem, Nath byl bohužel na roztrhání, takže k nepoužití. Konečně jsem zjistil, že ten chlapec ze školy má jméno: Tigran Schreiber-Alatas. Asi má bratra Tiguana. Nevím, musím se ho zeptat. A jinak se opravdu nic zásadního nestalo. Šli jsme kolem půlnoci do hajan. Jo jen ten průvod 16 lidí, který šel z podkrovního bytu dolů probudil pár partají a jedna paní z dcerou, obě v nočních košilích, vylezly ze dveří a divily se a něco divného říkaly. Nevím. Asi chtěli popřát dobrou noc.
Mimo jiné, přes týden chodím stále do školy a učíme se od rána do večera, kromě středy, kdy mám školu až odpoledne. A kromě této středy, kdy jedna hodina odpadla a zbyla jen jedna. A výsledky jsou dobré, jsem chválen a cítím, že se zlepšuju, víc přemýšlím při mluvení o shodě přísudku s podnětem…a každý tenhle večírek, který navštívím, je hlavně o tom mluvit mluvit mluvit. A naštěstí podkávám lidi, kteří mě podporují. Jako jedna z těch 20letých slečen, která mi řekla, ne ne, tu svojí angličtinu na mě nezkoušej, hezky francouzsky. A bylo to.
Sobota…hurá, po nekonečných domluvách s Joem, po tom, co jsem úplně vykreditoval kredit na mobilu, sedím v dodávce, řidič má volant na pravo a jedeme směrem St. Hilaire. Dodávka je cítit potem, 4 britové jsou v klidu a veselí, 3 brazilky jsou unavené a ospalé a já se seznamuji. Rob řídí, Tom vedle něj ukazuje tam a tam a Paul přede mnou se culí na Melissu. Když zastavíme v St. Hilaire u stanice lanové dráhy (jako ta v Praze, jen tahle má sklon 84 procent nebo promile, nevím a je nejpříkřejší v Evropě) Joe chce půjčit pro holky sedáky, ale nejbližší jsou ve vesnici 5km pryč. Odjíždějí. Tak čekám s Paulem a Tomem a bavíme se. Miluju ten jejich anglický akcent. Rozumím hůř, ale o to víc mě to baví. Nejsem si jist, jak chtějí holky jít na ferratu v converskách, přece jen nemají nejlepší podrážky.
Nejdou, jen Melissa, ta by kvůli Joeovi šla i bosa. Na postroje bylo pozdě, takže jsme vyrazili jen my chlapi a Melissa. Po 3 hodinách jsme zvládli vylézt na nástup, vylézt skálu a stanuli na horní zastávce lanovky. Začala padat noc a my museli dolů. S jednou čelovkou pro 6 lidí. Naštěstí jsme cestou chytli nějaký frantíky, kteří nechápali, jak můžeme jít na cestu bez světel…ale bylo fajn jít mezi nimi. Alespoň málo jsem viděl. Jenže mě v půlce kopce opustili. Tak jsem si svítil aspoň foťákem. Ještě že tu elektroniku máme. Po cestě zpět jsme se zastavili na pizzu, teda kluci, já po svém sendviči hlad neměl, tak jsem si s nimi dal alespoň un demi de Eineken. Bylo to moc fajn a je škoda, že dnes ráno (neděle) mizí do Španělska. Jedou prostě po Evropě a lezou všechny kopce. Hlavně lano, lezačky a maglajz. A spí v dodávce. Takže je to trochu mírně cejtit. Ale bylo to funny. Škoda, měli jsme zajít na pivko, ale nešli jsme. Tak příště. Rád bych je znovu potkal.
Noční Grenoble někdy přinese překvapení. Jako třeba tuhle fontánu plnou pěny. Hezký žertík.
Změnil se čas, jsou sice 3 hodiny, ale venku už je skoro tma. Greno je pod mrakem, moje krásné okolní kopce jsou v závoji, koukám na Simpsony, den s Pink, píšu si blog. Čekají mě úkoly, ale chci vyrazit na kolo. Michele je v nemocnici, po operaci, ale v pořádku, takže ji čekám zítra ráno. Budu ji tu muset náležitě přivítat. A Moni si jezdí po rodině a cpe se laskominama, zatím co já si dám zase toast a salám. Království za českou kuchyni, nebo za trochu víc peňauzí a za francouzskou a sakra drahou kuchyni. Vypínám TV, ukládám blog a jdu se projet ven a vyčistit hlavu. Moje tělo cítí včerejší ferratu a je trochu pomalejší, potřebuje protáhnout. Ou jé.
Žádné komentáře:
Okomentovat