6-10-2009, úterý / den 32 / zbývá 74
slovíčka: Plus on rit, plus on est fou (Sonia). Plys o ri, plys one fu. Čím víc se řehtáme, tím větší jsme blázni.
D se nám mění před očima. Ještě sice nepřestal kouřit a pořád do sebe leje litry kofeinu, takže jako všichni silní kuřáci a kafáči je nebezpečný pro šeptání z ucha do ucha, ale něco se na něm vyvíjí k lepšímu. Po měsíci se rozhoupal a pořídil si kolo, myslím, že je definitivně rozhodnut zůstat tu i příští rok, dnes mi říkal Estebitch, že tu taky zůstane…já ne, 4 měsíce jsou krásná doba, ale bohužel nemám rodiče, kteří by byli nadšeni, že jejich synáček je v cuzí zemi a tudíž by ho podporovali nejen psychycky, což je jistě důležité, ale hlavně finančně, protože kdo má peňauze, je ještě větší pán.
D pořídil kolo nevalné kvality, bude potřebovat trošku dát do cajku, ale to Alešovovy ručičky zlaté zmáknou. Pořídil a už o tom mluví, myslím, až moc. Ale já to oceňuji, a raději to budu poslouchat další měsíc, než sedět vedle zapáleného cigára.
D nám dnes připravil večeři, jeli jsme až k velké trojce na rezidenci – kolej. Sdlábli jsme takový ty plněný těstoviny (všichni na světě tomu říkají pasta, proč sakra my Češi máme tak blbý slovo jako těstoviny…to člověk musí vyjet za hranice, aby zjistil, jak si ten život a tu mluvu děláme složitou, jděte mi k šípku). Předkrmovali jsme se různými sýry, je jich tu mraky, ach bože, děkuju za Francii a za jejich lásku k rachtání v mléku a zrání a siření a kvašení a dochucování a plísnění. Michele mě taky včera pozvala ne véču, budu jí to muset oplatit a taky jsme bašili sýry – jen kozí, jsou úžasné. Byly 3, myslel jsem, že každý je jiný, ale byl to stejný druh, pouze v jiné fázi zrání: jeden úplně čerstvý, jak vyndaný z „kozy“, druhý tak měsíc starý, s plísní na povrchu, tvrdší a třetí začínal betonovatět, byl hezky uzrálý a chuťově hodně výrazný. Úplně mi daly zapomenout na tu rýži se zeleninou a kuřátkem. Která s bagetou vyzněla lahodně, hlt růžového vínka (le vin rosé) a na závěr jogurtík s marmeládkou z Micheliny kuchyně.
---krok stranou--- teprve teď mi docvaklo, že asi opravdu hodně řeším otázku jídla tady ve Francii. Jedna pozorná čtenářka mi mezi dlaždičkami řekla, že Francie je pro mě hlavně jídlo. Snažil jsem se oporovat, že jsou to hlavně hory, ale asi má pravdu. Tedkonc. Transport na Entrprise bude za chvíli připraven, tady Picard ----
D nám na závěr naservíroval zmrzlinku a my šli do kolen. Pouštěl nám k tomu ze svého ipodu celkem fajn muziku a já si zastýskal, že jsem se toho „svého“ ipodu musel vzdát. Ale jsem čestný hoch a co není moje, to mi nepatří.
Den zdál se býti nudný a cosi šmrncovního mu chybělo. Neobjedval jsem. Co do campusu přijíždějí další a další študáci (krásné staré české slovo a internet o něm převážně mlčí, zajímalo by mě z hlediska etymologického, pokud někdo máte nápad, sem s ním) a plní se i jídelny. Z 10minutových front se staly 20minutové a je to vopruz. Takže asi bude jídlo á emporter, čili s sebou. Všude jsou fronty, nejen u restaurací, ale i u sendvičáren a jiných čáren. Manger des trucs. Překlad je nesmyslný, ale znamená to cosi jako jíst vlastní jídlo (slovník říká fidlátka ) Takže zítra si sním vlastní fidlátka. Snědl jsem vlastní Twix, banán, jablko, vlil do sebe 2 kávičky (dnes je úterý, to máme posezení a kávu zdarma), předtím jsem stihl jet ze školy domů, vyměnit si batůžek, jet do Carefourru, zjistit, že jsem si zapomněl zámek, jet zpět, vzít zámek, jet zase do obchoďáku, zamknout kolo, bleskurychle nakoupit, odemknout kolo, jet domů, vyměnit batohy, bonjour Michele, c´est moi a jet do školy. A nedat si ten oběd.
D se na mě asi trochu zlobil, protože když jsem v půl 4 odjížděl narychlo ze školy do centra, podívat se na nějaké průvodce po zdejších skalách, nechal jsem svým zámkem zamknuté jeho kolo v domění, že má školu do půl
D ležel na lavičce a nic naštěstí neviděl. Nezlobil se, smál se.
D je fajn ogar.
D odešel s Nancy vyřizovat věci do banky, já ještě počkal ve škole na Joea, šli jsme spolu na nějakou divnou hodinu, kde bylo asi 3 tucty starých lidí a profesor diktoval diktát, já vůbec nechápal a nevěděl, co mám psát, začal jsem si tam dělat úkol a nakonec odešel do předsíně, kde jsem úkol dodělal a než jsem ho dokončil, Joe skončil a odešel. No a pak byly ty zmrzliny, víno, pasta…prostě nuda nuda, šeď šeď.
D mě asi v pondělí nepochopil a odešel s Nancy do města, já jel domu a strávil příjemný večer u počítače, úkolu, ale hlavně nad krásnými stránkami psanými v daleké zemi Magalšské. Moni se mi ozvala, pohladila mě po srdíčku a já byl na pár vteřin s ní, plavil se dolů po řece, odháněl jsem s ní děcka žebrající o plastové lahve, jedli jsme zebu, dávali si báječný ananas, báli se ještěrek, spadla nám motorka a třepali jsme si zadečky v jeepu snad
…Zacina se stmivat. Po sprse mam na sobe jen kratke sede saty, je tu zase horko. Za doprovodu snad 15 deti, které na me pokrikuji: Vasah, sala ve? (jak se mas bily cizince) se prochazime a Rado mi vypravi o miste, kam pujdeme zítra. Mijime několik baobabu a tak si je chci vyfotit. Najednou se okolo me sesype snad 100 deti, které chteji obrazek videt. Chteji se fotit oni sami a divat se na sebe. Nekterym vyhovim, ty se pak smeji a miluji me. Kazde z nich si se mnhou chce potrast rukou. Jeden z nich se dokonce me ruky ani nepusti a kraci velde me asi 25 metru, Je tak pysny, ze se vede za ruku s Vasah. Me to není neprijemne, ma malou rucicku a velke oci J Při soumraku vesnicka oziva. Lide se sejdou na trhu a prodavaji vsechno co mohou. Smazi a frituji a trh zacina vonet vsemi moznymi vunemi. Jen se projdu, vzbuzuju zajem u všech okolo… (Moni, den 6, Misota)
Krása. Moc hezky se to čte. Nevím, jak to ta ženská dělá, ale opravdu je to miloučké, vtipné, jímající. Nebo to tak připadá jenom manželovi? Ne to určitě ne. Těším se na další letter from you to meeeeeee.
Dneska jsem propásl možnost si s Moni zavolat a moc mě to mrzí. I když ta večeře byla milá a fajn, tohle mě štve. Tak rád bych zase tu svojí breberku slyšel.
Byl to krásný zážitek z pondělí, seděl jsem u počítače, listoval 19 stránkami, smál se, dojímal se, bylo mi mile.
Večer jsem to potřeboval říct všem, odnesla to Klárka, Filip, ten v plném znění. Pak si mě našla přes fb jedna Alžířanka, s tou jsem si povídal-psal asi do
Žádné komentáře:
Okomentovat