Jak nám Filip spadnul ze stěny

8-12-2009, úterý / den 95  / zbývá 9

slovíčka: Attention! Vous pouvez tomber! / Atasjo! Vu puvé tombé. / Pozor, můžete spadnout!

Je to cítit ve vzduchu, všichni víme, že to přijde, všichni se na to netěšíme, ale nic s tím nedokážeme dělat. Prostě to tak je. Je to 10 posledních dní, 10 dní, kdy to tady většina z nás zapíchne a vydá se na cestu se svými batůžky plných suvenýrů ze sladké Francie. Joe, Joe odjíždí hned 17 odpoledne, pšššš do Chamonix. Hana, Hana odlétá brzy ráno v pátek směrem na Koreu. A já zatím vůbec nevím.

Po lehce odpočinkovém víkendu plném jídla – jak jinak tady taky, že – jsem se vrhnul na poslední vyučovací týden, o který už se moc neučíme, máme za sebou vánoční lehkou oslavu, učitelka nám na zítřek slibuje croissant nebo buchtičky s čokoládou, je to prostě taková předvánoční atmosféra.

Uplynulý týden jsem poprvé vynechal tanec, bylo ošklivo, Maruška nemohla – těšil jsem se na čtvrtek, měli jsme s kamarády v plánu vánoční besídku. Nakonec se nás sešlo bez 2 dvacet. Každý přinesl něco na zub, na pití, Annike koupila v Ikei svařák v lahvích a ohřátý chutnal skoro jako ten český. Navíc se do něj přidaly oříšky a rozinky a bylo to moc mňam a já se u toho sporáku s teplým svařákem zdržoval víc než ostatní jiní. Během večera jsme si hodně povídali, cítili jsme, že konec se nezadržitelně blíží. Pak jsme všichni s Linou hráli její potrefeně krásnou hru na plácání rukama o zem a moc jsme se nasmáli. A Annike nám udělala krásnou fotku. Vypadl jsem jako 3 poslední, ach jo. Po této úžasné hře přišel s „picí“ hrou Darrell a já cítil, že to bude něco trapnýho americkýho. A nebylo. Po hodině vysvětlování jsme se snad všichni chytli a moc jsme si to užívali. Dost vtipný pravidlo bylo, před každým napitím musíš předstírat orgasmus a políbit pak souseda po své pravici. Něktří předstírali opravdu zajímavě.

Kolem 10h! holky začali uklízet byt, všichni jsme se přidali a v půl jedenáctý byl byt čistý a my jsme se ještě chvilku bavili a nakonec se pokojně rozešli do svých pelíšků. Sešlo se nás opravdu hodně, chyběla mi tam snad jedině Hana, která se zase bravurně vyvlékla, ach jo.

Ale polepšila se holka, moc moc. Zmínila se, že jde v pátek s někým lyžovat, já se chytil a řekl, že mám lístky a že chci taky a slovo dalo slovo a v pátek jsme vyrazili směrem Les deux Alpes, čili Dvoje Alpy. Autobus jsem stihl jen tak tak, Ben už se například dovnitř nedostal.

Po téměř 2 hodinové cestě jsme dorazili někam doprostřed mlhy. A nebylo líp ani nahoře. Řítil jsem se dolů po sjezdovce aniž bych věděl, jak vypadá. Dvě další američanky, Moly a Karlee jsme ztratili hned na začátku a tak jsem jezdil jenom s Hanou – navíc ona jediná měla prkno. Pro mě to byl zážitek, hurá, jsem na prkně po 9 měsících, ale v tom počasí to bylo naprd. Nicméně užil jsem si to, ve 4 jsme se všichni tak nějak potkali dole u kas, sbalili cajky a vydali se k autobusu. Ten nás vezl zpět další dvě hodiny, které jsme příjemně většina prospala. A těšil jsem se na zítřek, protože jsem tušil, jak moje tělo bude unavené. A bylo.

Pak jsem se dozvěděl, že nám Filip spadnul ze stěny. Náznakem od Moniky a druhý den jsem si s ním skypoval, abych zjistil, že to ono i on dopadlo nakonec dobře, že je z toho „jenom“ pár zlomených kůstek v zápěstí. Jen chudák Honza, který nikdo neví proč, ho pustil z 8m.

V sobotu byl plán jet k Laurenovi a jeho rodině se spánkem do něděle. Mě se to pozvání moc líbilo a i když jsem moc netušil, co tam já budu dělat, bylo to roztomilý. Michele připravovala snad už týden dopředu všechno na oslavu Adrianových 11. narozenin. V plánu byly raclets, čili lopatičky se sýrem, jedno zařízení přivezla Michele, druhé měli domácí.

Dorazili jsme kolem 4 hodiny, doma byl jenom Lauren, kluci byli na karate. Vytahoval se přede mnou, že koupil synovi Playstation 3, že má nový Call of Duty a pak jsem pochopil, že to jako na oko kupuje synovi, ale že on to hraje moc rád. No, ukázal mi to, dal do ruky a já tomu málem propad. Hrál jsem asi hodinku, pak se utrh a šel jsem udělat ven pár fotek, jen tak jsem si hrál se světlem, ale výsledek nic moc.

Kolem 7 jsem byl hladovej jako pes, všichni už byli na místě i Adrianovi kamarádi Remi a Remi. Lauren s rodinou bydlí v horské vesničce St. Mury, a tak když se Remi1 zeptal, zda tam mají internet, Laurena se to cekem dotklo, ale přešel to s vtipem. Snědli jsme raclets, rozdaly se dárky: kromě maličkostí dostal Adrian v druhé dávce notebook – já měl svůj první mobil ve 20 letech …. Vypili jsme s Laurenem 2 lahve vína, jo, já jsem koupil Plzeň, lahvičku po 2,30 eurech – fíha – za 4 lahve celkem mazec. Šli jsme zpívat. Něco mezi karaoke a guitar hero. Adrian nás všechny porazil. A to neumí zpívat anglicky a já zpíval anglicky. Jemu stačilo jen na na na. Trefil melodii líp než já. Nicméně mě nadchly dvě francouzské věci, které si do ted hraju. Zaho a její C Chelou  a Magic systém a jejich Zouglou dance. Jen ten druhej klip byl nějak upravenej, nebylo tam tolik holek, to bych si pamatoval. Zpívali všichni, mladí, staří, francouzi, češi, i Michele. Bylo to prima. A pak jsem si zalezl k Banjaminovi do pokojíčku, lehnul si na zem do spacáku a nemohl usnout. Až najednou…

…ráno všichni zmizeli, odjeli na zápas v karate. Zůstali jsme s Michele sami, ona pořád někam odbíhala, k sousedům, k sousedkám. Já se v klidu nasnídal, chvíli jsem si četl knížku, chvíli jsem bloumal po chlapeckém pokojíčku a zkoumal, co všechno mi uteklo jako mladému chlapci. Přiložil jsem do krbových kamen poleno, koukal jsem se, jak plameny olizují sklo, bylo mi fajn…kolem poledne jsme nastartoval Renaulta č. 5 a jeli jsme do sladkého Grenobeleblu. 

V neděli 10. prosince jsme si naposled zalezli venku! Úžasný. Bylo celkem teplo, na stěnu nám svítilo sluníčko. Byl jsem poprvé s Joem a s Benem, já se trápil na jednom pro mě nepřekonatelném úseku, který Joe pokořil, já bohužel ne. Cesta na kole tam a zpět byla jednou z posledních tady, myslím. A tak jsme nějak v klidu zakončili předposlední týden v Greno a těšili se na závěrečné zkoušky, které budou začínat v pátek odpoledne.

Inu, konec dobrý, hlavně proto, že víme, že se hodně slaví.